Ledové Srdce|1

 Severus a Harry. V dobrém i zlém. Jejich životy závisí na spolupráci. Věřte nebo ne. Ti dva jsou k sobě jako stvoření.
... Autor: Kikča
Název: Ledové Srdce

Slash páry: Harry Potter/Severus Snape a Remus Lupin/Sirius Black

Shrnutí:

Harry nedávno oslavil své 16-cté narozeniny avšak ne zrovna št'astně. Harryho napadnou Smrtijedi. Sešlou dávno zakázané kouzlo při níž má Harry umřít.

Nikdo, nechce aby se tak stalo. Profesor Brumbál najde řešení. HARRY SI MUSÍ VZÍT SNAPEA! A co hůř, má s ním vést sexuální život! Jak to Harry zvládne?

Poznámka: Sirius tady sice nemá být ale neřešte to ano???? :D Děkuji.

Upozornění: Některé scény nejsou vhodné dětem mladším 15cti let!

1.

Nikdy neříkej nikdy

Harry poslouchal zpěv ptáků nesoucí se celou krajinou. Měl pocit samoty. Zoufalství. Všichni ho považovali za blázna, prolhaného rozmazleného spratka. Denní věštec si na něm dobře pošmákl. Pokaždé, když četl Denního věštce stála tam zmínka o něm. Nepatrná ale přesto nepřehlédnutelné. Zkrátka ani po té, co zjistili že Lord Voldemort opravdu povstal nenechali narážky po zadu. Ted' však byli jiného typu. Začali řešit Harryho osobní život. Všechno okolo jeho, at' už normálního nebo toho milostného. Někteří tvrdí že je blázen. Nedivil by se kdyby to byla pravda. Každopádně Voldemort mu vzal všechno. Trpěl hladem, neměl pořádnou rodinu, téměř nikdy nepocítil štěstí. Sotva se divil že umí vyčarovat Patrona! Z úst vyzněl tichý zmučený povzdech. Tvář schoval do dlaní. Harry si neuvědomil že z jeho očí po tváři tečou kapky od pláče.

"Nenávidím-" nedořekl větu, vlastně ani nevěděl proč vyřkl takovou divnou větu. Co tím mínil? Třeba měli pravdu a vážně začíná bláznit.

Po několika minutovém posedění, kdy byl myšlenkami jindy zjistil že se stmívá. Z čehož plny: Vrat' se domů ty spratku nevděčnej! Ano, tohle by mu nejspíš řekl strýc Vernon. Tentokrát však už nemusí poslouchat jeho ale a ted' pozor: SNAPEA! Harry byl tak bláhový že v den svých narozenin šel na procházku. Prostě musel jít navštívit hrob rodičů. Jenže neřekl nikomu ani slovo. Což se mu stalo osudným. Prokletí Smrtijedi na něj seslali speciální kouzlo v níž se tvrdí že zemře do týdne. Ale Brumbál přišel na to, jak obejít Voldemorta. Asi nemusím pokračovat že? Prostě sem si musel vzít Snapea a musím s ním spát. Připadám si jak děvka.

Důvodem této samoty je že hádka s Mistrem lektvarů vyvrcholila na tolik až vztekem opustil dům. Ted' tu sedí, několik hodin možná i dní. Lituje sám sebe. Už tuší že umře ale není blbý. Najde někoho, kdo by mu pomohl. Tiše vstane. Kráčí po úzké cestičce v Parku Levandulové ulice. Lampy pomalu nabírají záře a zvířata chystají do malých nor aby mohli nabrat síly. Park okolo něj pomalu nabírá černoty. Harryho havraní vlasy se zdáli rozcuchanější než kdy jindy. On sám si připadal už ne malým dítětem ale dospělejším. Prožíval to co jiní v jeho věku neprožívali. Ale přesto všechno chce mít normální život.

Jeho kroky rozléhají se celou krajinou. Došel do města. Právě v tuto chvíli žil na kraji Francie. Malém městečku které ani nestojí za řeč.

...

Pomalu došel do jednoho místního baru nesoucí název: Dark Rose. Byl to malý útulný bar pro gaye. Došel k baru za nímž stál usmívající se barman. Vlasy odstínu hnědé a jeho oči byli zvláštně zbarvené do modrozelená. Na sobě měl džínsy, jakési tričko s potiskem a bílou zástěrou, která patří do kuchyně. Nejspíš usoudil že takhle je to lepší.

"Co si dáš?" řekl medovým hláskem. Přitom Harryho nespouštěl z očí. Prohlížel ho od shora až dolů. Snad si chtěl pamatovat každý kousek Harryho těla. Pohled mi padl na menu.

"hmm...něco tvrdšího by nebylo?" zeptám se malinko nabroušeně.

"-ale tak něco by se tu našlo-" odmlčí se "-Co tak vzteklej?" ptá se udiveně.

"To víte život je samá starost. Dejte mi něco tvrdého" šeptá Harry polohlasem.

Barman zaloví ve svých přihrádkách v níž stojí alkohol. Otočí se k němu a začne pomalu připravovat nápoj až před něj postaví přesně oč ho žádal.

"Jaképak starosti může mít takový krásný mladý muž?" ptá se se zájmem. Usmívá se na něj. Harry si odfrkne.

"To by jste se divil"

"Si zvláštní-" usměje se Barman "-mimochodem jmenuji se Bill Strower"

Tak Bill Strower jo? To jméno mi něco říká. Zamračím se na Billa alias Barmana.

"Neznáme se?" vydá místo toho aby řekl své jméno.

"Takového krasavce bych si pamatoval, tak co povíš mi své jméno cizinče?"

Harry pomalu usrkne ze svého nápoje. Jeho lichotky mu aspoň na chvíli zvedli náladu. Třeba to tu nebude tak špatný.

"Hmm..Jsem Harry...Potter" šeptá polohlasně.

"Těší mě" usměje se zářivě Bill.

"Jo mě taky" opáčí mu úsměv.

Harry strávil celou noc v baru Dark Rose. Rozmlouval s Billem a zdálo se že si rozumí.

Jak zjistil barman je gay. Pochází z Anglie ale žije deset let ve Francii. Je mu 19 let. Prý není nijak bohatý ale tahle práce ho náramně baví. Potom už si nepamatuje nic. Všechno se událo tak rychle. Byli tři hodiny ráno. Harry s Billem kráčeli po chodníku, jenž v tuhle dobu zel lidu prázdnotou. Společně došli k malému domku na kraji vesnice kousek od lesa. Domek vypadal útulně, měl menší před zahrádku s udržovaným trávníkem. Celý domek byl postaven ze dřeva což působilo náramně. Byl dvoupatrový a dokonce nechyběla ani menší pracovna s knihovnou. Dobelhali ke dveřím. Bill Harryho ze za du držel kolem pasu. Harry zašmátral v zadní kapse až vyndal svazek klíčů. Bill nakloněný k jeho uchu tiše šeptal:

"Tak dělej..už se nemůžu dočkat" potom začal laskat jeho ušní lalůček až Harrymu z úst uklouzlo tiché zasténání.

Co nejrychleji odemkl. Rozrazil dveře a oba vešli do tmavé místnosti. Zabouchli za sebou aniž čekali na cokoli jiného začali vášnivě líbat jeden druhého. Nebelvírský chlapec v tu chvíli nevěděl proč vlastně dělá něco takového. Vždyt' je ženatý. Avšak alkohol a náhlý pocit samoty otupěl jeho mozek. Bill začal vysvlékat chlapce z oblečení, jenž měl na sobě. Nezapomněl laskat jediné místečko. A Harry se pod jeho doteky pomalu uvolňoval. Vešli do obýváku aniž by si cokoli uvědomovali. Oba dva byli polonazí. Chlapec spadl na pohovku, když v tom někdo rozsvítil světla. Prudce se od sebe odtáhli.

"HARRY!?" řekl čísi překvapený hlas.

Na prahu stál Remus. Těsně vedle něj Sirius s divně culící tváří. Mladíci popadli oblečení. Rychle na sebe nasoukali aspoň něco. Sirius popadl Billa. Vyrazil ho ze dveří a zabouchl za nimi.

"Co tady-" vyřkl Harry. Přešel do kuchyně, kde popadl sklenici. Nalil si vodu.

"Co tady děláme?!-" zařval Remus celý bez sebe. Takového ho nikdy neviděl. Remus Lupin většinou působil, jako tichý muž s nímž mohl kdokoliv v pohodě kecat. Nedalo o něm říct moc špatných věcí kromě té že je vlkodlakem. Usedl na jednu židli tak aby viděl na chlapce. Sirius udělal totéž jenže stále neřekl jediné slovo. "-všude jsme tě hledali! Ty si neuvědomuješ jaké máš malér! Severus se mohl přetrhnout aby tě našel!"

"No určitě. V tom případě já jsem Zoubková víla" řekl ironicky Harry.

Sirius potlačil smích (On byl vždycky pohodář a průšvihář).

Remus po Siriusovi šlehl popuzeným (naštvaným) pohledem. Potom otočil hlavu zpátky k chlapci. "Tohle není vtipný, Harry! Mohlo se ti něco stát, copak si to neuvědomuješ? Ty nevíš že čím díl.." nedořekl to protože všem bylo jasné kam tím míří.

Čím déle nemám pohlavní styk s...(no coment)...no zkrátka zemřu pokud nebudu spát se Snapem. Věřte nebo ne, připadám si spíše jako levná cour.

Harry bouchl do stolu tak silně až sebou oba poplašeně cukli. "Nejsem malej prcek! Sakra! Remusi ty si neuvědomuješ že já toho člověka nenávidím! Nikdy spolu nevycházíme ale to nikdo nevidí! A už vůbec nikdo nevidí že mě totálně šikanuje! Nikdo si nevšímá toho-" po tváři mu stekla neposedná slza "-jak hnusnej ke mně je Snape!"

Místnost utichla. Nikdo neřekl ani slovo. Všechno okolo jakoby potemnělo. Harrymu se prudce zvedali plíce. Srdce zběsile naráželo do hrudi. Oddechoval tak silně až měl strach že přece jenom vyskočí z hrudi.

"Harry já-" zkusil to opatrně Remus ale chlapec ho přerušil.

"Ne, nechci nic slyšet. Nevrátím se tam a už vůbec s ním nebudu spát. Nejsem žádná coura! Radši umřu" říká celý bez sebe. Sirius ted' opravdu zasáhne jeho hlas je však tichý, zlomený, smutný.

"Harry tohle neříkej, nejsi žádná coura. Sna...ehm...Severus je sice trošku-"

"Ledový?" doplní za něj Harry.

"-No i tak by se to dalo říct...ale Harry prosím tě neblbni, copak ty bys raději spal s Voldemortem?"

Harry ztuhl. Na tohle nepomyslel. "t-to...n-ne-" zakuckal se "-já-" raději zmlkl.

Posadil se zpátky na židli. Remus s Lupinem na něj vyjeveně koukali. A on viděl jejich úsměvy. "-jasně že ne. Jde o to že mi dva k sobě nepatříme. Oba dva jsme rozdílní"

Remusův úsměv se zdál být ještě roz šířenější. Vyměnili si pohledy. Potom koukli oba dva zpátky na Harryho. Ten nechápavě hleděl obojím do očí.

"Ani bych neřekl-" vyřkl Remus s úsměvem "-divil by ses kolik toho máte společného"

"Ehm" řekl pouze Sirius. Přikývl a raději mlčel. Nechtěl dělat žádné další potíže.

Remus pokračoval "Tak Harry. Zkus to ještě jednou. Dej mu šanci. Není tak špatný, jak se zdá věř mi" usmál se.

Harry horečně přemýšlel. Má to zkusit? Co když to bude stejné? Anebo ne? Nakonec povzdechl. Ted' už klidný. Přikývl. "Fajn".A tak ho odvedli, prozatím do hlavního štábu Fénixova řádu.

Konec první části